ALERGIE A ALTERNATIVNÍ LÉČBA

ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA V ČR

Lékařská komora vzala na milost alternativní léčebné metody

Po letech odmítání si klasická medicína začíná uvědomovat, že ne všechny metody alternativní léčby patří do jednoho koše. Česká lékařská komora vydala průvodce po jednotlivých metodách. V něm radí hlavně onkologickým pacientům, co jim může prospět a na co by měli v každém případě zapomenout.

Smířlivě se vyjádřila zejména o akupunktuře, bylinkách či homeopatii. Varuje však, aby se tyto postupy nevyužívaly místo klasické medicíny, ale spíše jako doplněk.

Velkou změnu také znamená doporučení ČLK, jak by se měli lékaři chovat k pacientovi, který se s nimi chce poradit o jiném postupu, než znají z poslucháren. Zjednodušeně řečeno: lékař by už neměl vykřikovat, že se šarlatány spolupracovat nebude, ale pochopit, že vážně nemocný pacient hledá řešení i v třeba iracionálních postupech, a poradit mu.

Nespoléhejte, že vyléčí nádor, ale pomoci může

Přestože komora jednoznačně říká, že například akupunktura může onkologickému pacientovi prospět, nemyslí tím, že by měl jehličkami léčit nádory. Spíše vedlejší účinky léčby, které bývají velmi bolestivé.

Lékaři se však ve svých ordinacích setkávají s pacienty, kteří se po oznámení diagnózy "zhoubný nádor" uchýlí k alternativní medicíně a zpět se vrátí až ve chvíli, kdy je onemocnění již tak rozsáhlé, že nemoc nejde léčit tak dobře, jako kdyby pacient přišel včas.

Spoléháním na léčitele může nemocný promeškat vhodný okamžik k zahájení standardní léčby. A to mívá, zejména u nádorových onemocnění, doslova tragické následky.

"I když se nemocný nakonec svěří do péče odborníka, je léčba pokročilého onemocnění obtížná, nákladná, často málo úspěšná a provázená četnými nežádoucími účinky, které zhorší kvalitu zbytku jeho života," varuje komora ve svém textu.

Pokusy s netradiční léčbou jsou podle lékařů velice riskantní. "Následky postupů takzvané alternativní medicíny u nemocných s nádorovým onemocněním, se kterými se setkáváme, jsou často doslova otřesné, proto žádný onkolog nemůže mít k alternativní medicíně pozitivní vztah," shrnuje jednoznačné stanovisko prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph. D., přednosta onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Úspěšnost léčby řady nádorů je podle něj velmi vysoká a je škoda, když nemocný promarní šanci na vyléčení.

Psychika hraje velkou roli

Kdy by člověk měl jít k léčiteli? "V případech, které neohrožují život. Tehdy může léčitel pomoci a třeba doplnit léčbu. Kde ale léčitelské postupy jednoznačně odmítám a pacientům je rozmlouvám, je například kožní melanom, tady nasazuji klinickými studiemi prověřenou nejnovější léčbu," říká prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc., předseda České dermatovenerologické společnosti.

Hlavním argumentem klasické medicíny je, že pro jasné uznání netradičních postupů chybějí vědecké důkazy. Jenže jak je pak možné, že metody u mnohých pacientů prokazatelně působí? Velký vliv má podle lékařů psychika.

"V dermatologii hraje psychologický aspekt významnou roli a musíme bohužel přiznat, že léčitelé mají to, co chceme od našich především mladých lékařů: aby byli schopní vžít se do problémů pacienta, hovořit s ním a všechno mu vysvětlit," doplňuje Arenberger.

Léčiteli slibované zázraky také podle odborníků souvisí s placebo efektem. Placebo je látka, která neobsahuje žádné léčivé složky, ale lékař (léčitel) o ní pacientovi řekne, že to je výborný lék. Ukazuje se, že u mnoha nemocných se poté projeví pocit zlepšení zdravotního stavu.

Obvykle se to vysvětluje psychikou pacienta, jeho vírou, že nový lék mu opravdu pomůže. Pak tedy mohou být k léčbě použity i různé nesmyslné metody. Výzkumy dokonce ukázaly, že když pacienti dostanou placebo, o němž se jim řekne, že to je nový, drahý lék, projeví se jeho účinky lépe, než když dostanou úplně totéž placebo s vysvětlením, že to je běžný zlevněný lék.

Chybějí vědecké studie

Jednoznačně pozitivně dopadla v hodnocení komory akupunktura. Ta prý dokáže pacientům ulevit od bolesti a zajistí prokazatelné výsledky. "Německé pokišťovny například proplácejí už od roku 2007 léčbu akupunkturou u bolestí bederní páteře a při artróze kolenního kloubu," připomíná Arenberger.

O něco méně jednoznačně je hodnocena homeopatie. Tu lékaři úplně neodmítají, přiznávají, že funguje, ale zdůrazňují absenci studií, které by účinnost metody mohly potvrdit. "Na odborné úrovni nám to zatím nebylo potvrzeno," upřesňuje Arenberger.

Sami homeopaté jsou však za takový posun rádi. Zejména proto, že se tak oddělí léčitelství od homeopatie, kterou provozuje mnoho vyškolených lékařů. Vysokou úroveň mají také homeopatické léky: celá řada jich je prodávána jen na předpis a kontroluje je Státní ústav pro kontrolu léčiv.

"Ocenil jsem postoj komory. Je to významný krok v náhledu na lékařskou alternativní medicínu, která přináší prospěch pacientům a šetří prostředky zdravotního pojištění," reaguje pražský pediatr a zároveň zastánce a propagátor homeopatie Tomáš Karhan.

Lékaře se nebojte zeptat na léčitele

Česká lékařská komora stanovila pravidla, jak reagovat na přání pacientů léčit se alternativně

Pokud se nemocný dotazuje na některý z alternativních způsobů léčby, je lékař povinen ho pravdivě informovat.

Trvá-li přesto nemocný na této léčbě, zásadně ji neodmítat, pokud jde o přípravky doporučené jako potravní doplňky.

Striktní zákaz by nemocného mohl uvést do stresu a jeho příbuzné by zbavil pocitu, "že se udělalo vše, co bylo k dispozici".

V každém případě musíme nemocnému vysvětlit, že vedle zvolené alternativní léčby by měl podstoupit doporučenou konvenční léčbu.

Postoj k léčitelům (nelékařům) by neměl být a priori zamítavý.

Pokud léčitel spolupracuje s lékařem, mohou jeho rady nebo prostředky přírodní medicíny přispět ke zlepšení celkové kondice a kvality života nemocného.

Zdroj: ona.idnes.cz

EKOMARKET.cz

LIDOVÁ MEDICÍNA A FARMAKOLOGIE

Medicínu rozdělujeme na:

KLASICKOU  MEDICÍNU – úzce navazuje na biologii. Opírá se o poznatky biologie, chemie a fyziky.

ALTERNATIVNÍ MEDICÍNU – je široký pojem zahrnující všechny metody neklasické medicíny. Zahrnuje lidovou medicínu (bylinné kůry), masáže, akupunkturu, jógu, reiky, homeopatii a další.

PROČ ALTERNATIVNÍ  MEDICÍNA?

S příchodem organické chemie v 19. století se započalo s vědeckým studiem rostlin. Chemici oddělili aktivní látky, identifikovali jejich účinky a chemickou strukturu. Díky "fytochemické revoluci" bylo možné léčit nemoci pouze malými dávkami účinných látek, a nebylo nutné používat celou rostlinu. Zrodila se farmakologie, věda, která zkoumá účinky drog na lidský organismus.

Oddělením účinných látek vznikla možnost použití specifických léků pro různá onemocnění. Do začátku 19. století bylo léků málo. Bylo například známo, že kůra chinovníku může vyléčit malárii; obsahuje totiž chinin, alkaloid účinný proti parazitu Plasmodium, který malárii způsobuje. V jižní Americe rostoucí keř, ipekakuanha, je účinný proti úplavici; obsahuje alkaloid emetin, který ničí měňavku, která je příčinou úplavice.

Otcem experimentální farmakologie byl francouzský fyziolog Francois Magendie (1783 - 1855) . Izoloval strychnin ze semen stromu Strychnos nux vomica, a emetin z kořenu ipekakuanhy. Emetin rovněž vyvolává zvracení, a dodnes se používá jako dávidlo. Magendie byl následován mnoha dalšími výzkumníky, z nichž každý izoloval další aktivní látky z rostlin.

Dalším stádiem farmakologie byla výroba syntetických léčiv, která byla vyráběna uměle v laboratorním prostředí chemickou duplikací přírodních látek. Využívání rostlin se stalo věcí minulosti. Umělá léčiva byla levnější, protože nebylo potřeba zpracovávat tuny rostlinného materiálu k tomu, aby bylo vyrobeno malé množství aktivní látky. Navíc byly účinky rychlejší a specifičtější.

Výsledkem je to, že dnešní seznam léčiv obsahuje většinou syntetické léky. Bezpečnější přírodní léčebné postupy byly opomíjeny kvůli rychle působícím, vysoce specifickým moderním preparátům. Po několika letech používání však začaly být vznášeny otázky o bezpečnosti těchto produktů. Některé z nových léků měly totiž vedlejší účinky, které byly často daleko horší, než nemoc, kterou měly léčit.

Druhá polovina 20. století je ve znamení návratu k léčivým bylinám. Konečně přicházíme na to, že v mnoha případech mohou rostliny přispět k našemu zdraví bezpečněji, než umělá léčiva. Mnoho přírodních léčivých látek navíc uměle vyrobit nelze - např. morfin a kodein, jsou stále vyráběny z máku. Reserpin, běžné sedativum, které zmírňuje vysoký krevní tlak, se vyrábí z rostliny Rauwolfia serpentina.

Co je tedy hlavním důvodem toho, že se navracíme k výrobě léků z rostlin a dáváme jí přednost před používáním syntetických látek? Částečně proto, že některá uměle vyráběná léčiva mají silné vedlejší účinky. Dalším důvodem je ale i to, že výroba nových léků je nesmírně nákladná a trvá mnoho let, než je otestována jejich bezpečnost. Přírodní látky jsou naopak levnější a bezpečnější.

Dnešní "nová" bylinná léčiva pocházejí z celého světa, mnoho z nich z oblasti obydlených kmeny, jejichž kultura je velmi primitivní. Sběr a používání bylin je výsadní záležitostí místních šamanů, kteří se neradi dělí o svá tajemství. Z 600.000 známých rostlinných druhů zatím bylo laboratorně prozkoumáno jen asi 5 %, a bylo z nich izolováno pouze 677 v lékařství využitelných látek.

Zdroj: Dr. Michael Sharon - Komplexní výživa - správná cesta za zdravím, Pragma

EKOMARKET.cz