Medicínu
rozdělujeme na:
KLASICKOU MEDICÍNU – úzce navazuje na biologii. Opírá se
o poznatky biologie, chemie a fyziky.
ALTERNATIVNÍ
MEDICÍNU
– je široký pojem zahrnující všechny metody neklasické medicíny. Zahrnuje
lidovou medicínu (bylinné kůry), masáže, akupunkturu, jógu, reiky, homeopatii a
další.
PROČ
ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA?
S příchodem organické chemie v 19. století se
započalo s vědeckým studiem rostlin. Chemici oddělili aktivní látky,
identifikovali jejich účinky a chemickou strukturu. Díky "fytochemické
revoluci" bylo možné léčit nemoci pouze malými dávkami účinných látek, a
nebylo nutné používat celou rostlinu. Zrodila se farmakologie, věda, která
zkoumá účinky drog na lidský organismus.
Oddělením účinných látek vznikla možnost
použití specifických léků pro různá onemocnění. Do začátku 19. století bylo
léků málo. Bylo například známo, že kůra chinovníku může vyléčit malárii;
obsahuje totiž chinin, alkaloid účinný proti parazitu Plasmodium, který
malárii způsobuje. V jižní Americe rostoucí keř, ipekakuanha, je účinný proti
úplavici; obsahuje alkaloid emetin, který ničí měňavku, která je příčinou úplavice.
Otcem experimentální farmakologie byl francouzský fyziolog Francois Magendie (1783 - 1855) . Izoloval strychnin ze semen stromu Strychnos nux vomica, a emetin z kořenu ipekakuanhy. Emetin rovněž vyvolává zvracení, a dodnes se používá jako dávidlo. Magendie byl následován mnoha dalšími výzkumníky, z nichž každý izoloval další aktivní látky z rostlin.
Dalším stádiem farmakologie byla výroba syntetických léčiv, která byla vyráběna uměle v laboratorním prostředí chemickou duplikací přírodních látek. Využívání rostlin se stalo věcí minulosti. Umělá léčiva byla levnější, protože nebylo potřeba zpracovávat tuny rostlinného materiálu k tomu, aby bylo vyrobeno malé množství aktivní látky. Navíc byly účinky rychlejší a specifičtější.
Výsledkem je to, že dnešní seznam léčiv obsahuje většinou syntetické léky. Bezpečnější přírodní léčebné postupy byly opomíjeny kvůli rychle působícím, vysoce specifickým moderním preparátům. Po několika letech používání však začaly být vznášeny otázky o bezpečnosti těchto produktů. Některé z nových léků měly totiž vedlejší účinky, které byly často daleko horší, než nemoc, kterou měly léčit.
Druhá polovina 20. století je ve znamení návratu k léčivým bylinám. Konečně přicházíme na to, že v mnoha případech mohou rostliny přispět k našemu zdraví bezpečněji, než umělá léčiva. Mnoho přírodních léčivých látek navíc uměle vyrobit nelze - např. morfin a kodein, jsou stále vyráběny z máku. Reserpin, běžné sedativum, které zmírňuje vysoký krevní tlak, se vyrábí z rostliny Rauwolfia serpentina.
Co je tedy hlavním důvodem toho, že se navracíme k výrobě léků z rostlin a dáváme jí přednost před používáním syntetických látek? Částečně proto, že některá uměle vyráběná léčiva mají silné vedlejší účinky. Dalším důvodem je ale i to, že výroba nových léků je nesmírně nákladná a trvá mnoho let, než je otestována jejich bezpečnost. Přírodní látky jsou naopak levnější a bezpečnější.
Dnešní "nová" bylinná léčiva pocházejí z celého světa, mnoho z nich z oblasti obydlených kmeny, jejichž kultura je velmi primitivní. Sběr a používání bylin je výsadní záležitostí místních šamanů, kteří se neradi dělí o svá tajemství. Z 600.000 známých rostlinných druhů zatím bylo laboratorně prozkoumáno jen asi 5 %, a bylo z nich izolováno pouze 677 v lékařství využitelných látek.
Zdroj: Dr. Michael Sharon - Komplexní výživa
- správná cesta za zdravím, Pragma
Žádné komentáře:
Okomentovat